Jak si vybrat prvního zaměstnavatele ve zdravotnictví?

První krok, který není jednoduchý

Nastupujete do svého prvního zaměstnání? Možná ještě studujete, možná už držíte diplom v ruce. Těšíte se. Máte respekt. A také otázky. Kam jít? Jak poznat, že to bude dobré místo? Co když udělám chybu?

Nejste sami. Tyhle otázky si pokládá většina studentů a absolventů. A není na nich nic špatného – naopak. První zaměstnavatel vám nastaví tempo, ovlivní, jaký vztah si ke své profesi vytvoříte, a někdy i to, jestli u ní vydržíte.

Zkušenosti z praxe ukazují, že téma fluktuace, adaptace a přetížení je u nás aktuální – a potvrzují to i zahraniční statistiky, které dokazují, že během prvního roku odchází až 24 % nově nastupujících zdravotních sester a 40–70 % mladých lékařů změní zaměstnavatele během prvních pěti let.

Údaje jasně ukazují, že první pracovní zkušenost má obrovský vliv na další profesní cestu. Právě proto se vyplatí výběru prvního zaměstnavatele věnovat pozornost.

Než začnete hledat: Zamyslete se

Možná se právě teď snažíte rychle odpovědět na otázku: „Kam mám nastoupit?“ Ale někdy je lepší začít jinou otázkou: „Co od své první práce vlastně potřebuju?“

Tenhle moment – mezi školou a praxí – je výjimečný. Nejen tím, že se začíná „naostro“, ale i tím, že můžete poprvé volit sami za sebe… prostředí, lidi, rytmus, hodnoty.

Zastavte se na chvíli. Vypněte pracovní portály a zkuste si představit běžný pracovní den, ve kterém by vám bylo dobře. Jak vypadá? Kdo je kolem vás? Kolik je na vás tlaku? Máte čas se ptát, nebo jen děláte to, co vám řekli?

Zamyslet se není ztráta času. Je to investice, abyste nesáhli po první nabídce jen proto, že „už byste měli někde být“.

A co si v té chvíli ujasnit?

• V jakém prostředí se cítím dobře – velká nemocnice, nebo menší tým?
• Potřebuji blízkost domova, nebo mi nevadí dojíždění?
• Je pro mě důležitá možnost dalšího vzdělávání?
• Zvládnu směnný provoz, nebo potřebuji stabilnější rytmus?
• Chci spíš dynamiku a různorodost, nebo klidnější kontakt s pacienty?

Nejde o to mít vše promyšlené. Ale čím jasněji si pojmenujete své potřeby, tím méně vás zaskočí realita.

Jaké pracoviště mi sedne?

Výběr zařízení často vypadá jako čistě praktická věc – podle polohy, dostupnosti, volného místa. Ale realita je, že různé typy zařízení přinášejí úplně jinou pracovní zkušenost. A v začátcích to může být rozdíl mezi růstem a přežitím.

Velká nemocnice: systém, odbornost, ale i tempo

Ve fakultce nebo krajské nemocnici potkáte různé typy pacientů, pracujete ve specializovaných týmech a dostanete se k situacím, které jinde nezažijete. Často tu fungují jasné struktury, adaptační programy, vzdělávání.

Je ale dobré počítat i s tím, že ve větších nemocnicích může být prostředí méně osobní, některá oddělení bývají velmi vytížená a vedoucí pracovníci nemusí mít tolik prostoru na individuální vedení nováčků.

Menší nemocnice: osobnější, ale méně pestrá

Na menším pracovišti často funguje přímější komunikace, rychleji se stanete „součástí“. Můžete získat větší prostor – někdy možná i dřív, než se cítíte připraveni.

Nevýhoda? Možná menší oborový záběr, méně specializací nebo nižší frekvence vzdělávacích aktivit.

Ambulance, soukromá zařízení: jasnější režim, jiná dynamika

Zde bývá práce klidnější, časově předvídatelná a s menším množstvím akutních situací. Pacienti jsou obvykle stabilní a vztah s nimi má dlouhodobější charakter.

Tento typ pracoviště může vyhovovat těm, kdo hledají větší jistotu, potřebují prostor pro kvalitní komunikaci a cítí se lépe v prostředí s jasně vymezenými kompetencemi. Počítat je však třeba i s tím, že samostatnost se zde očekává poměrně brzy – a přímá podpora od vedení může být omezenější.

LDN, psychiatrie, domovy: vztahová hloubka, trpělivost, stabilita

Tahle zařízení nejsou pro každého – ale kdo do nich zapadne, často zůstává. Pracuje se s emocemi, kontinuitou a vztahem. Není to o akutním stavu, ale o dlouhodobém doprovázení.

Nejde jen o obor. Jde o tempo, styl péče a povahu kolektivu. Zkuste si to představit – a pak vybírejte nejen podle názvu oddělení, ale i podle toho, jaký typ vztahů, zátěže a vedení vám dává smysl.

Ptejte se – ne proto, že musíte, ale protože můžete

„Máte nějaké otázky?“ – tahle věta na konci pohovoru není formalita. Je to chvíle, kdy si můžete ověřit, co v inzerátu nezaznělo.

V začátcích je přirozené mít obavy: „Co když si o mně pomyslí, že jsem moc náročný/á?“
Právě vaše otázky ukazují, že máte zájem, že přemýšlíte dopředu a že nechcete jít někam jen „na zkoušku“. Dobří zaměstnavatelé si toho váží. A ti nejlepší vám naopak budou vděční, že se ptáte – protože budou chtít, abyste věděli, do čeho jdete.

Zeptejte se na věci, které vám pomohou představit si běžný den, reálné vztahy i podporu, kterou dostanete. Například:

• Jak vypadá první měsíc na oddělení? Je to spíš pozorování, nebo se zapojujete hned do provozu?
• Kdo mě zaučuje? Bude to jeden konkrétní člověk, nebo se střídají kolegové?
• Jak tým funguje, když někdo onemocní nebo je přetížený? Umí si pomoci, nebo to „zůstává na posledním“?
• Kdy se mohu přihlásit na kurz, stáž, atestaci? Existuje plán rozvoje, nebo se čeká, až si vše najdu sám/sama?
• Je tu někdo, kdo tu začínal podobně jako já? Mohu si s ním promluvit o jeho zkušenosti?

Možná zjistíte, že odpovědi nejsou úplně konkrétní. Možná budou vyhýbavé. A možná naopak překvapivě otevřené. I to vám dá důležitý signál.

Dobré místo nepoznáte podle letáku. Poznáte ho podle toho, že se nebojí vašich otázek – a dokáže je přivítat. Že neřeší, proč se ptáte, ale jak vám odpovědět co nejpravdivěji.

A nakonec: nezapomeňte, že i zaměstnavatel se má ptát vás. Nejen na to, co umíte, ale i na to, co potřebujete, co hledáte, co vás motivuje. Pokud se vás nikdo neptá – není to náhoda. Možná je to obraz toho, jak bude vypadat vaše každodenní spolupráce.

Zkušenosti druhých jsou víc než sliby

Inzeráty mívají společného víc, než by se mohlo zdát. Všude se dočtete o příjemném kolektivu a moderním prostředí. Ale skutečný obraz často odhalí až ti, kteří už si oddělením prošli.

Na našem portále Pracuj ve zdravotnictví najdete hodnocení zdravotnických zařízení přímo od zaměstnanců zdravotnických zařízení. Díky tomu si můžete ověřit:

• jaká je reálná pracovní atmosféra,
• jak funguje vedení,
• jestli jsou přesčasy výjimečné nebo běžné…

Místo, kde lidé rádi mluví o své práci, je obvykle i místem, kde se dobře pracuje. 

Nebojte se osobního kontaktu – i ten hraje roli

Osobní dojem je často to, co rozhodne. Naživo se nejlépe pozná, jak lidé mluví, jak vás vítají a jak se chovají k sobě navzájem.

Proto doporučujeme navštěvovat i akce, kde se můžete potkat s potenciálními zaměstnavateli.

Například 15. října se na 1. lékařské fakultě UK v Praze uskuteční veletrh práce pro studenty a čerstvé absolventy. Najdete tam:

• zástupce nemocnic, klinik i menších zařízení,
• prostor pro otázky, debaty a osobní rozhovory,
• možnost rovnou domluvit stáž nebo nástupní místo.

Vybíráte první práci a taky místo, kde vás budou brát vážně

Začátek v praxi je vždycky náročný. Často bolí. Ale když ho zvládnete ve správném prostředí, dá vám to sílu na roky dopředu.

Nespěchejte. Neberte první nabídku jen proto, že „by se to mělo“. Hledejte místo, kde vám někdo podá ruku, když nebudete vědět. Kde bude mít vaše učení smysl. Kde se budete moct stát zdravotníkem, kterým chcete být.

Na portále Pracuj ve zdravotnictví najdete nástroje, které vám ten výběr usnadní – hodnocení od zaměstnanců, nabídky práce, možnost hledat podle zkušeností druhých.

Otevíráme vám dveře do světa zdravotnictví.
 A chceme, abyste jimi prošli sebevědomě.