Nemocnice Pelhřimov

4.9

★★★★★

☆☆☆☆☆

(8x)

Kemp mediků byla akce, na kterou budu dlouho vzpomínat. Přátelská atmosféra, zajímavé zážitky z oddělení, hezké prostředí nemocnice a vstřícný personál. Večery jsme trávili v rekreačním středisku Trnávka, v rámci kempu jsme navštívili i Muzeum rekordů, Želivský klášter a pivovar a zahráli jsme si kuželky. Na odděleních se nám hezky věnovali. Dozvěděli jsme se, s jakým spektrem pacientů se můžeme na jednotlivých odděleních setkat, mohli jsme si pacienty vyšetřit i asistovat u operací. Lékaři za námi jezdili i na Trnávku, kde jsme si mohli popovídat a zjistit zajímavé a přínosné informace ohledně všech záležitostí, které nás po škole čekají. 

Nemocnice Most

4.7

★★★★★

☆☆☆☆☆

(34x)

Poprvé jsem si řekl, že si dám praxi mimo fakultní nemocnici. Měl jsem trošku strach, jaké to bude, ale vyklubal se z toho nádherný zážitek.Oddělení Neurologie v nemocnici Most má špičkové neurology, nejlepší v celém Ústeckém kraji. Zprvu jsem pracoval pod přímým dohledem pana primáře Siroviče, který se mi maximálně věnoval, představoval mi chod celého oddělení a zapojoval mě do práce.Ačkoli vás všichni rádi zapojí, tak je samozřejmě nejlepší převzít iniciativu. Nikdo proti tomu neměl výhrady a naopak jsem od doktorů dostával detailní feedback. Z fakultních nemocnic jsem zvyklý na odmítání přítomnosti studentů při vyšetření s každoročně narůstajícím tempem, zde mě za celou dobu ani jeden pacient neodmítl - a že jich bylo opravdu hodně.Celý čas jsem trávil tam, kde jsem chtěl. Nikdo mi neříkal "sem dneska ne, nemám náladu". Kromě detailních ukázek neurosonologie jsem si vyšetření i vyzkoušel. Všechno v klidu, mým tempem.Ale nejvíce se mi líbilo na lůžkovém oddělení a na urgentním příjmu, kde jsem trávil drivou majoritu praxe. Jen těžko říct, jestli to bylo neurologií, nebo tím že oddělení bylo lemováno úžasnými lidmi. Nikdy jsem za své studium nepotkal tak skvělý kolektiv jako právě zde. Neměl jsem ten klasický ranní pocit nechutenství z praxí, naopak jsem se večer nemohl dočkat, až se tam zase zítra objevím. Spousta mediků si vymýšlí, že si připadali na oddělení zapojeni, ale garantuju jim, že kdyby zažili alespoň z 50 % podobnou praxi jako já tady, tak přehodnotí výraz "zapojení do chodu".Nejenže jsem byl zapojený do chodu lůžkového oddělení, kde jsem neustále vyšetřoval, všechno diskutoval s doktory, kteří mi poté popisovali relevantní snímky a velmi rádi mi vysvětlovali vše potřebné, abych pacienty, jejich diagnosy a současný stav pochopil na maximum (za to SPECIÁLNĚ vděčím paní doktorce Yurkuts), ale také do chodu urgentního příjmu, odkud mi pan doktor Meleshko VŽDY volal, když přišel pacient. Byl jsem přítomen u vyšetření, které jsem neustále piloval aktivně i pasivně a pořád hledal možnosti, jak svoje schopnosti zlepšit. Poté jsem se účasnil na diagnostické rozvaze, kde jsem se snažil přijít s možným vysvětlením a to odůvodnit. Jak šel čas, tak jsem se v tom značně zlepšoval. Od plnohodnotného neurologa mě ještě dělí Grand Canyon, ale ke konci praxí se mi dařilo častěji a častěji přicházet s rozumnou diagnosou.Když jsem tohle psal, tak jsem si musel hledat příjmení jednotlivých doktorů. Je to proto, že jsem si se všema tykal. Připadal jsem si na správném místě.Opravdu rád bych poděkoval všem, kteří mi z těchto dobrovolných praxí vytvořili skvělý moment, na který budu hodně dlouho vzpomínat, ale začínají mě bolet ruce.Anhelina byla A JE úplnou jedničkou z celého příběhu. Z odborného hlediska je to silně kompetentní a profesionálně vystupující lékařka, která perfektně zvládá i dekompenzované příbuzné pacientů, jenž zvládne velmi rychle uklidnit a vše polopaticky vysvětlit. A ačkoli si to asi nemyslí, tak mi poskytla nejhlubší pohled do celé neurologie. Kdyby všichni učitelé dokázali z třetiny vysvětlovat se stejným zapálením a pochopitelností jako ona, tak bychom v ČR měli nejlepší doktory na světě, kteří by navíc milovali celý proces vzdělávání.Jako člověk mi sedne ještě víc. Je milá, vtipná, vysmátá s krásným úsměvem a ke světu pozitivní. Když byla kolem, tak byl den hezčí. Dokázal bych se s ní bavit o schnutí barvy na stěně a stejně by to bylo poutavý.Kromě Anheliny taky vzpomínám na Evžena. Mrzí mě, že jsem ho potkal až v půlce praxí. Sedli jsme si osobnostně, naučil mě raketu věcí a téměř nikdy mi nezapomněl zavolat na urgent. Diskutovali jsme co šlo a většinou jsme na to oba hleděli z jiného úhlu, takže jsem mohl pootevřít svoje obzory.Ale abych byl upřímný, tak praxe neměla jen pozitiva.Nejhorší na celé praxi bylo loučení. Nikdy mi to nejde a teď to nebylo o moc lepší. Na praxích je to většinou lehké, protože jsem jen další student do počtu, ale tady jsem opravdu nechtěl odcházet. Nezbývá mi nic než doufat, že příští léto mi to vyjde a objevím se tu znovu. Částečně pro špičkovou neurologii, ale převážně kvůli lidem, které jsem tu potkal.Přijel jsem pro neurologii a odjel jsem smutný, že to celé končí.

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje

4.7

★★★★★

☆☆☆☆☆

(12x)

Na stáž ráda vzpomínám. Měla jsem možnost nahlédnout do oboru pneumologie. Moha jsem si řadu věcí zkusit, což bylo pro mě největším přínosem. Na stáži se mi pan primář i další lékaři věnovali a mohla jsem se nacokoliv zeptat.