Medicínské vzdělávání, ať už pregraduální pro studenty medicíny, nebo postgraduální pro mladé lékaře, je klíčové období, které formuje profesní identitu, návyky, ale i sebevědomí a vztah k pacientům. Způsob, jakým se vzdělávání odehrává, může podpořit růst, nebo naopak zadusit potenciál. Dnes stojíme mezi dvěma přístupy, kompetenčně orientovaným vzděláváním (competency-based) a tradičním, často ponižujícím modelem (humiliation-based).
Co je competency-based vzdělávání?
Competency-based education (CBME) je vzdělávací model, který se soustředí na rozvoj konkrétních kompetencí, tedy schopností vykonávat určité klinické úkoly na úrovni odpovídající dané fázi výcviku. Klíčové charakteristiky CBME jsou:
Transparentnost požadavků: Studenti vědí, jaké kompetence musí zvládnout.
Průběžné hodnocení: Učitelé pravidelně sledují pokroky a poskytují konstruktivní zpětnou vazbu.
Individualizované tempo: Umožňuje postup podle dosažené úrovně, ne jen podle odstudovaného času.
Důraz na profesionalitu a empatii: Nehodnotí se pouze znalosti, ale i schopnost komunikace, týmová spolupráce či etické rozhodování.
CBME se snaží minimalizovat stres a zmatek spojený s tradičním systémem založeným na rigidní hierarchii a subjektivním hodnocení.
Humiliation-based přístup: Stíny minulosti
Naopak humiliation-based model vychází z předpokladu, že kompetence přicházejí automaticky s časem stráveným v systému. Pokud jsi byl/a 3 měsíce na interně, očekává se, že už „umíš internu“. Pokud jsi na chirurgii měsíc, měl bys „umět operovat“. Jenže takto lidské učení nefunguje.
Tento styl se vyznačuje:
Ponižování za neznalost, místo vedení k pochopení
Nedostatek vedení, mentorství a konstruktivní zpětné vazby
Hierarchickým zastrašováním místo partnerské spolupráce
Možná to znáte sami…
Asi to znáte sami.. stresující stáž, kde si vás vaši lektoři ani nevšimnou, snažíte se především nepřekážet, podpíráte stěny operačních sálů a modlíte se, aby se vás nikdo nezeptal na nějakou zákeřnou otázku, která vás i vaše sebevědomí srazí pod úroveň podlahy dané místnosti. Učení se mění na přežívání.
Školení učitelů: Výuka metod koučování, hodnocení a podávání zpětné vazby.
Jasné standardy hodnocení: Definování kompetencí pro každou úroveň.
Bezpečné prostředí: Podpora kultury, kde chyba není ostudou, ale příležitostí k učení.
Zavádění "near-peer" mentoringu: Starší studenti nebo mladí lékaři pomáhají mladším kolegům.
Reflexe a zpětná vazba i směrem k učitelům.
Competency‑based vzdělávání představuje ideál moderní medicíny, reflektuje transparentní požadavky, podporuje otevřenou spolupráci a respektuje individuální tempo rozvoje. Naopak humiliation‑based přístup zbytečně škodí psychice i výkonu mladých lékařů.
Jak zdůrazňuje Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, bývalý ministr zdravotnictví, přechod ke kompetenčnímu modelu je jednou z klíčových priorit pro zlepšení kvality pre‑ i postgraduálního vzdělávání českých lékařů. Ve svém rozhovoru ve spolupráci s portálem Po medině jasně artikuloval, že bez vytvoření jasných kompetencí a funkčních systémů dohledu nelze očekávat skutečný posun.
Pro úspěch je potřeba systémové řešení: legislativní ukotvení kompetenčního přístupu, podpora učitelů ve změně stylu hodnocení i skutečné zapojení mladých lékařů do procesu reflexe. Institucionální změny, jako jsou nová pravidla supervize, korekční mechanismy akreditací a zpětná vazba od rezidentů, mohou tento přechod urychlit.
