Mozek v depresi? Možná je jen vybitý

Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Když se řekne deprese, většina z nás si představí nerovnováhu neurotransmiterů, hlavně serotoninu. Právě na této teorii stojí většina dnešních antidepresiv. Nová studie publikovaná v Journal of Neuroscience však přináší překvapivou hypotézu: co když klíčem k depresi není ani tak chemická, jako spíš energetická nerovnováha v mozku?

Vědci ze Southern Medical University zkoumali vliv chronického stresu na hladinu ATP (adenosintrifosfátu), hlavního energetického nosiče buněk. Ukázalo se, že myši, které byly dlouhodobě vystaveny stresu, měly výrazně snížené hladiny ATP v oblasti hippocampu. Části mozku, která je klíčová pro emoce a paměť. Tyto myši zároveň vykazovaly chování odpovídající depresi a úzkosti.

Důležitým faktorem byl protein Connexin 43, který umožňuje uvolňování ATP z buněk. Když výzkumníci geneticky omezili jeho produkci, došlo ke stejným behaviorálním změnám i u zcela nestresovaných myší. Naopak obnovení funkce Connexinu 43 vedlo ke zvýšení ATP a zmírnění depresivních příznaků.

Studie tak naznačuje, že energetický metabolismus v mozku může hrát zásadní roli při vzniku psychických poruch. Deficit ATP, tedy buněčné energie, může být společnou molekulární příčinou jak deprese, tak úzkosti. To má obrovský význam: obě tyto poruchy jsou časté, často spolu souvisejí, a současná léčba na ně nezabírá vždy dostatečně.

Autoři studie navrhují nový terapeutický směr: místo tradičního ovlivňování neurotransmiterů by budoucí léčba mohla cílit na mitochondrie, metabolismus neuronů a mechanismy, které zajišťují produkci a distribuci ATP. Jinými slovy namísto ladění synaptické chemie bychom mohli léčit mozek jako „energetický systém“.

A co to znamená pro praxi? Možná nás čeká vývoj zcela nových antidepresiv, která nebudou pracovat s chemií nálady, ale s biochemií energie. Vzhledem k tomu, že mitochondriální dysfunkce byla u pacientů s depresí pozorována již dříve, nejde o zcela novou teorii. Jen dosud nikdo nevyslovil, že by mohla být primární.

Pokud se tyto poznatky potvrdí i u lidí, může jít o zásadní zlom v léčbě psychických poruch. Nejen nová léčiva, ale i nové biomarkery, preventivní intervence a diagnostické přístupy. To vše by mohlo v budoucnu stavět na „energetické psychiatrii“.