Většinu času jsem strávila u základních činností, jako je ranní hygiena, převlékání postelí a úklid sesterny. Možnost vyzkoušet si odbornější úkony (např. měření tlaku atd) byla minimální, i o to jsem musela opakovaně žádat a podařilo se mi to až v posledních dvou dnech praxe. 

Atmosféra na pracovišti byla také velmi nepříjemná. Většina sester a sanitářek nebyla ochotná vysvětlovat a často jsem měla pocit, že jsem tam spíš na obtíž. Bohužel jsem zaznamenala i nepříjemné komentáře za zády. 

Doporuceni: zvažte jiné oddělení, kde se vám dostane více odborné praxe a lepšího přístupu a tomuhle oddělení se raději vyhnete. 

Lůžka 7C - specializace pro mne neznámá :)

• + Nové oddělení, krásný interiér
• + Hezky se tam chovali k žákyňkám
• + Skvělá staniční sestra Pavla Bendová
• - nic moc kolektiv
• - zaučení na pozici sanitáře nic moc

Lůžka 5B - nefrologické zaměření

• + Skvělá staniční sestra Zuzana Vísnerová
• + Hezky se tam chovali k žákyňkám
• + Lepší organizace práce
• + Lepší zaučení (respektive jsou tu lepší sanitáři, kteří rádi vysvětlili nutné)
• - hrozné zázemí, interiér

Za necelých 6 měsíců od nástupu už snad mohu podat trochu objektivní hodnocení. Především staniční sestra je skvělá, její přístup k zaměstnancům je lidský a spravedlivý. Co se týče kolektivu (skoro 60 nlzp) se samozřejmě najdou lidé se kterými si úplně nesednete ale to je všude. Spolupráce s doktory je také různorodá, ale celkově bych ji hodnotil pozitivně. Samotná práce je různorodá a pro mě naplňující. Stejně tak vybavení je poměrně moderní, ale to by mohlo být vždy lepší. Celkově bych toto pracovišťě hodnotil kladně 

Na ORL jsem strávila svou chirurgickou praxi po 4.ročníku. Velkým pozitivem celého oddělení je přístup nejen ke studentům, ale i pacientům, sestřičkám a kolegům. Nic nebyl problém, všichni byli velice milí. Dostala jsem se jak na sál, tak na ambulance - mohla jsem si vybrat. Také hodnotím pozitivně přístup pana primáře i pana přednosty. Do nemocnice jsem chodila ráda a vždy jsem se těšila, co mě bude čekat další den.

Poďakovanie: Ráda bych poděkovala kolektivu lékařů ORL FN Plzeň za konečně příjemně strávenou praxi.

Mou praxi z interních oborů ve 4. ročníku jsem strávil na Klinice pneumologie FN Plzeň. Na praxi se mi věnoval tým lékařů, který mě provedl kompletním rozsahem práce kliniky. Měl jsem možnost být na ambulanci, standardu, JIP, bronchoskopickém sále a účastnit se vizit. Kolektiv zde byl velice přívětivý a milý. Jediná nevýhoda bylo menší omezení na klinice, takže jsem neměl takovou možnost se plně zapojit do provozu kliniky. 

Hodnotenie stáže nielen z pozície budúceho lekára, ale aj praktickej sestry.

Príjemná atmosféra, ochota a hlavne trpezlivosť, ktoré sú pre študenta medicíny tak dôležité. 

Štúdium je veľmi náročné na teóriu, preto každá nová praktická skúsenosť je skvelá. 

Pokiaľ sa cítite ako súčasť pracovného tímu, je radosť pravidelne dochádzať na stáž. 

Absolvovala jsem tu dvouměsíční stáž v rámci přípravy na kmenovou zkoušku. 

Během stáže jsem měla možnost chodit po různých pracovištích a využít tak veškerých možností. Nejvíce jsem si užila týdny na Centru bolesti, kde pracují skvělí lékaři, ale i nelékařský zdravotnický personál. 

Chodila jsem se dívat i na operační sály, urgentní příjem i oddělení, kde vždy byli nějací ochotní lékaři, kteří mi něco ukázali, probrali se mnou jejich pacienty.

Stáž byla skvělá!

Pro mě třetí blok. Na Lochotíně. Sraz na raním hlášení v 7:00, potom podle rozpisu byl každý student přidělen na konkrétní stanici nebo ambulanci. Nejvíce akční bylo asi oddělení nejmenších dětí. Nejvíce pacientů a nejvíce vyšetřování. Lékařky s námi ochotně opakovali propedeutiku z páťáku, půjčili své pediatrické fonendoskopy, abychom něco na těch miminech slyšeli. Praktická zkouška na klinice byla pro mě trochu adrenalin, ale narovinu nikoho nechtěli vyhodit, vždycky se s každým domluvili. Nebylo to z zkoušení jak přesně vyšetřujeme děti, ale spíš co očekáváme při vyšetření dítěte, co jsme našli, mohli jsme se mrknout i do dokumentace. 

Výuka na Lochotíně. Pro mě druhý blok. Bez teorie, která byla v 5. ročníku. Na oddělení většinou nebylo do čeho píchnout, tak jsme chodili hlavně na operační sály, nebo ambulantní zákrokové sálky. Splnit předepsané výkony bylo v počtu tří mediků za celý blok poměrně snadné. Ochota lékařů na sále něco vysvětlit byla někdy větší, jindy menší. Na oddělení nám většinou nikdo nic neřekl. Sraz v 7:30 u paní sekretářky. Ve 11:30 odchod domů. Na porodních sálech se snažili porodníci něco i vysvětlit. Asistence u sekcí byla možná i opakovaně. Nejlepší asi byla MUDr. Kaprálová, která si pro nás nachystala i "kazuistiky", které jsem měli nějak rozlousknout. SONO s ní bylo velmi přínosné. 

Nemocnice Bory, prim. Karnos velmi upřímný a pohodový. Pro mě to byl poslední blok, sraz ráno v 7:30 na RTG vizitě, potom se jde na oddělení na převazy, následuje ranní hlášení a rozchod na oddělení. Z naší trojce jsme byli každý přidělen na jednu stanici, tam se očekávalo, že budeme event. pomáhat s příjmem pacientů. Pozor, současně tam obvykle chodí stážisti, čili lékaři z jiných oddělení na kolečku, kteří mají povinnost dělat příjmy. 

Bohužel chirurgové nerozlišovali mezi mediky a stážisty, tak se na nás snesl hněv, že neděláme příjmy, ale potom se to trochu povedlo vysvětlit, že jsme jiná skupina a máme trochu jinou náplň práce. Každý den v 13:00 je nový operační program na další den a je potřeba kontrolovat, zda není nějaký medik napsán na asistenci. Jinak chod oddělení a ochota lékařů vysvětlovat je dobrá, nikdo mě nikdy neodpálkoval. Primař je ale ze všech lékařů asi ke studentům nejlépe přístupný. 

Pro mě první blok. Nemocnice Bory, oddělení INTO, vedoucí lékařka MUDr. Rulcová se snažila zapojit nás na 100% do chodu oddělení, když chyběli lékaři na LDN tak jsme tam šli my medici. Celkem jsme tam byli ve třech, čili, každý měl dost pacientů na práci. Sraz v 6:55 na raním hlášení a okolo 12 obvykle domů, pokud nebyl příjem zrovna, nebo nějaké vyšetření. Účast na ranních hlášeních povinná, účast na vizitách a prezentace pacienta povinná. Nic dramatického. Je to "jako malá městská nemocnice". Lékaři nás brali docela v pohodě a snažili se všichni něco málo nás naučit. Praktická zkouška bez potíží, účastnil se i primář. 

V letním a zimním semestru jsem absolovoval výuku na II. interní klinice sídlící v prostorách FN Bory. S praktickou výukou Interní propedeutiky jsem byl spokojen, vše nám bylo ukázano a dotazy z naší strany nám vyučující důkladně vysvětlil. Avšak přednášky byly nezajímavé, monotónní a řekl bych, že mnohem lepší bylo nakouknout do učebnice místo chození na přednášky. Samotný průběh zkoušky mi přišel zmatený a zkoušení probíhalo v jedné učebně se všemi studenty, kdy každý byl postupně odzkoušen. Zkoušející bohužel byl velmi nepříjemný a arogatně odfrkoval při nesprávné odpovědi či dlouhé odmlce studenta. Zkoušku jsem složil, bohužel ale jsem odcházel se zvláštním pocitem.

 II. Interní klinika: chodíme tam na výuku v rámci předmětů Interní propedeutika a Interna. Podle mě tam hodně záleží, na jakého doktora narazíte: během výuky jsme potkali jak moc skvělé doktory, tak ne (nechovali se vhodně ani ke studentům, ani k pacientům). S vyučovanými předměty žádné problémy nemám, ale bývá problém s termíny zkoušek (respektivě s jejich množstvím). 

Psychiatrie: V létě po druháku jsem absolvovala letní praxi na akutním oddělení Psychiatrické kliniky a jsem naprosto spokojená. Sestry mě nechávaly dělat spoustu věcí, takže jsem splnila seznam výkonů, který bych se měla během sesterské praxe naučit. Navíc mi vysvětlovaly úplně všechno, na co jsem se ptala. Ve třeťáku máme na této klinice předmět lékařská psychologie a etika a jeho organizace mi nepřijde úplně ideální.