Praxi na urologické JIP hodnotím velmi pozitivně a určitě bych ji doporučil dalším studentům. Od prvního dne panovala na oddělení příjemná atmosféra a personál byl ochotný vše vysvětlit a zapojit nás do běžného fungování oddělení. I když jde o prostředí intenzivní péče, cítil jsem se tam dobře a měl jsem pocit, že se můžu opravdu něco naučit.

Během praxe jsem měl možnost vidět péči o pacienty po náročnějších urologických operacích, monitoraci vitálních funkcí i každodenní práci s pacienty na JIP a účast na ranních vizitách. Hodně přínosné pro mě bylo sledovat spolupráci lékařů a sester a celkovou organizaci péče. Oceňuji hlavně lidský přístup personálu k pacientům. Určitě bych toto oddělení doporučil každému, kdo chce získat pohled na klidnější JIP, narozdíl od koronárních jednotek apod.

Praxe na oddělení dětské hematologie byla zajímavá, ale spíše z pozorovacího hlediska než že by si toho člověk hodně zkusil - nicméně to může být i prázdninovým provozem kliniky. Většinou jsem byla z praxe puštěna dříve.

Sestry byly milé, když jsem měla možnost něco vidět, řekly mi. Bylo super, že to bylo různorodé - byla jsem den na ambulancích, den v Protonovém centru, nicméně 2 dny jsem byla na lůžkovém oddělení a tam jsem opravdu většinu času seděla.

Na Lůžkové oddělení jsem nastupovala s nejistotou, protože jsem netušila, co mě čeká. Už po prvních chvílích jsem ale zjistila, že jsem se dostala mezi skvělý kolektiv. Vrchní sestra byla úžasná, profesionální a vždy se mnou skvěle komunikovala.

Největší dojem na mě ale udělaly sestřičky na oddělení – byly nesmírně milé, vstřícné a empatické. Okamžitě mě zapojily do procesu, všechno mi ochotně vysvětlily a hlavně mě vzaly mezi sebe tak, že jsem se cítila, jako bych tam patřila od začátku. Takový soudržný a přátelský kolektiv, který je zároveň otevřený ke studentům, jsem za celou svou praxi ještě nezažila.

Poděkování: Byla to pro mě výjimečná zkušenost, moc si jí vážím a jednou bych se tam opravdu moc ráda vrátila.

Kliniku kardiologie jsem si vybrala na doporučení starších spolužáků. Praxe absolutně splnila očekávání, dokonce je i překonala, kdy jsem se dostala k výkonům jako je kardioverze, TAVI, koronarografie a další. Co se týká ošetřovatelské praxe tak na ambulancích nebo oddělení se toho moc splnit nedá, ale většinu z výkonů jsem splnila na koronární jednotce. Ačkoliv se jednal o můj úplně první pobyt na JIP/ARO, tak sestry i záchranáři byli velmi vstřícní, pomohli se mi zorientovat na oddělení, vše vysvětlili a umožnili mi asistenci u zajímavých výkonů. 

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala doc. MUDr. Jiří Bonaventurovi, Ph.D., se kterým jsem měla možnost strávit několik hodin v kardiomyopatické poradně a jehož komplexní přístup jak k pacientům, tak k chorobám mě nadchl.

Praxe na kardiologické klinice byla velmi zajímavá. Po domluvě se staniční je možné praxi vykonávat na několika částech oddělení - na ambulanci, oddělení nebo koronární jednotce. Po krátkém zacvičení je možné dělat pod dozorem sesterskou práci, včetně odběrů a kanyl. Personál je vesměs vstřícný, někdy je problém s komunikací vzhledem k vytíženosti a různým názorům sester. Dále je možné se dostat na katetrizační sálek či jícnové echo. Lékaři jsou velmi vstřícní, odpoví na každou otázku, někdy umožní i si pacienta částečně vyšetřit nebo si poslechnout zajímavý nález. Celkově bych praxi hodnotila jako velmi dobrou, měla jsem možnost se dostat k většině věcí ze seznamu vykonaných úkonů a velké části dalších. 

Poděkování: Ráda bych speciálně poděkovala MUDr. Martinu Horváthovi, Ph.D. za jeho vstřícný přístup a skvělé vysvětlení vrozených vad.

V rámci ošetřovatelské praxe je Klinika dětské hematoonkologie poměrně zajímavá volba. Rozhodně bych ji doporučila absolvovat až po 3. ročníku resp. po zkoušce z patologie. Praxe byla 5 dní, 40 hodin ,ale končila podle potřeby, někdy později, někdy dříve. Na lůžkovém oddělení se nacházelo poměrně pestré spektrum pacientů i přes prázdninový provoz. Sestřičky jsou ochotné cokoliv vysvětlit, ale je nutná vlastní iniciativa, jinak lze celou praxi prosedět na sesterně. Většinou se jedná o observaci sesterské práce, u ochotného doktora i doktorské, případně vizity. Je možné se dostat k nejrůznějším výkonům podle programu kliniky, většinou jen na pozorování. Ambulance jsou více vytížené, spektrum chorob je opět pestré, od běžných po velmi vzácné choroby. Na ambulanci lze asistovat při podávání chemoterapie, transfuzí nebo napíchnutí portu. Doktoři jsou většinou vstřícní a odpoví na nejrůznější dotazy. Někdy je problém s vytížeností ambulance, kdy na mediky nemají čas. Celkově bych praxi hodnotila převážně pozitivně.

Na oddělení se mi moc líbilo, každé ráno jsem s paní staniční rozdávala léky a díky nim poznala základní farmaka. V průběhu dne jsem se střídala u sester podle toho, kde bylo co zajímavého. Nebo jsem doprovázela pacienty na gastroskopii, kolonoskopii a byla s nimi u zákroku - což jsem vítala nejen já ale i pacienti, že mají u sebe známou tvář. Pro sesternou praxi doporučuju i pro mediky, protože vás pustí vidět i doktorské věci.

Na oddělení jsem strávila týden jako medik na sesterské praxi. Některé sestry byly úžasné, domlouvaly se mezi sebou, abych toho viděla co nejvíc, věřily mi v napichování kanyly a já byla opravdu nadšená. Další den byly jiné sestry a já se vždycky snažím pomáhat, vidět věci, být aktivní a nebojím se zeptat, jestli můžu něco vidět či ne. Většinou se setkám s pozitivním ohlasem, nebo alespoň omluvou, že bych je třeba znervózňovala při zavádění kanyly a podobně (a plně to respektuji!). Jednou se mi stalo, že sestra stále kmitala mezi pacienty a sesternou, tak jsem se zeptala jestli jí můžu pomoct, třeba alespoň napojit infuzní set a propláchnout, aby to měla připravené. Na to mi odpověděla, že ne. Řekla jsem si, že třeba jen toho má prostě moc a zkusila se zeptat asi za hodinu, kdy měla připravený set na katetrizaci, jestli by jí nevadilo, že bych šla s ní, že bych to ráda viděla. Odsouhlasila to, ale poté asi za hodinu přišel doktor, s tím, že jde teda udělat tu katetrizaci toho pána, děkuje za přichystání setu a že nemusí sestřička chodit, protože si vezme na asistenci mě jako medičku. Načež sestra spustila ve smyslu: "Když teda mě u toho nechcete, když ani nemám být u svých pacientů." Pan doktor se jí snažil vysvětlit, že o tom to opravdu není a že jí nikdo nevyhazuje. Její postoj jsem moc nechápala, protože určitě musela být sestra již X let a vidět to nesčetněkrát. Nakonec jsem s doktorem šla jen já, vše mi vysvětlil a bylo to poučné. Ale tento výlev sestry nikdy nezapomenu.

Poděkování: Děkuji sestře Jítě a Kristýně, které mi toho hodně naučily.

Chirurgickou stáž hodnotím celkově pozitivně. Během stáže jsem měla možnost nahlédnout do různých částí provozu chirurgického oddělení – včetně ambulance, kde jsem měla možnost vyšetřovat i dělat drobné zákroky. Některé dny byly velmi zajímavé a rušné, jindy byl provoz klidnější. 

Část stáže jsem strávila i na lůžkovém oddělení, kde jsem občas zastupovala i práci sanitáře, přestože se jednalo o sesterskou praxi pro mediky. Sice to nebylo úplně v souladu s mým očekáváním, ale na druhou stranu to přineslo jiný pohled na práci ve zdravotnictví.

Přístup lékařů i ostatního personálu byl většinou vstřícný, a i když ne vždy byl prostor pro aktivní zapojení, odnáším si z této stáže důležité zkušenosti a větší jistotu v nemocničním prostředí. 

I had a mandatory internship required by my university and I could choose any hospital I wanted. I decided to choose motol because it has a pretty nice big hospital. It was amazing, my supervisor was so nice and I learned something new every day! The facility looked pretty modern. There was no food or accommodation provided and I had to either eat at the restaurants downstairs or bring my food home, but that's okay because it was the same city I lived in. The other staff on the ward were really nice too.

V rámci VP ošetřovatelství u lůžek jsem navštěvoval chirurgický jip 3.chirugie. Vzhledem k tomu,že jsem jako prvák znal ošetřko jen teoreticky, pracoval jsem primárně jako pomocný sanitář. I tak mě ale sestry ochotně zaměstnávaly a vysvětlovaly mi vše, co jsem chtěl. Po čase jsem již sám nebo pod dohledem převazoval drény, odebíral krve, dělal ASTRUP, dělal křížovou zkoušku, ředil léky… Na stanici jsou také často bronchoskopie, gastroskopie a zavádění invazí. Kromě sester i lékařky intenzivistky vždy rády odpovídaly na mé dotazy.

Poděkování: Moc rád bych poděkoval všem sestrám, které si našly čas a učily mě

Dobrý den, ráda bych se podělila o své zkušenosti s povinnou praxí po 2. ročníku (všeobecné lékařství) jako studentka. Napsala jsem e-mail a domluvila se na stáži (později jsem ji potřebovala posunout, a to nebyl problém). Ze začátku byl trochu zmatek, protože paní, se kterou jsem byla na stáži domluvená, čerpala dovolenou, a nikdo nevěděl, že přijdu. Nakonec mě ale poslali na JIP, což bylo ve výsledku skvělé. Ze seznamu úkolů, které jsem měla splnit, jsem dokončila téměř všechny a hodně nového jsem se naučila. Dokonce mě pustili, abych se podívala na operace. Jako všude to hodně záleží na lidech, a v 90 % na mě byli všichni milí a vysvětlovali mi, jak to tam chodí. 

Poděkování: Chtěla bych poděkovat celému kolektivu a popřát mnoho úspěchů.

V rámci povinnej prázdninovej praxe z chirurgie po štvrtom  ročníku som si vybrala stáž na chirurgii v Motole v květnu 2019. Komunikácia so sekretárkou primára Lischkeho prebehla bez problémov. Brali tam tuším len obmedzený počet študentov (pravdepodobne asi pre asistencie pri operáciách a pod.). Za mňa to bola najlepšia stáž na medicíne akú som kedy zažila. Dostali sme rozpis, kde sme boli písaní na asistencie pri operáciach. Ak sme sa v operačnom pláne nenachádzali, tak sme mohli ísť na ambulancie-, kde sa nám príslušný lekári venovali. Napríklad u nich v ambulancii som vyskúšala prvý krát punkciu tkáně. Bolo mi ľúto, že stáž trvala iba 2 týždne. Mala som z pracoviska taký dobrý pocit, že ak by som sa rozhodla po štúdiu pre chirurgiu, tak by som tam určite vyskúšala požiadať o miesto. 

Poděkování: Ďakujem milej sekretárke a všetkým kolegom a to najmä ich prístupu, že aj k medikom pristupovali tak, že sa aktívne účastnili chodu dňa(viz aktívna spolupráca na OP, umožnenie k výkonom a pod.).

Na prenatální poradně Vás čekají 2 sestřičky - Obě jsou moc hodné, pomůžou poradí, ukážou. Je s nimi velice dobrá domluva. Po čase vás nechají pracovat samostatně.

Lékaři na TP se mění, domluva s nimi je fajn, snaží se vyhovět.

Staniční je velmi milá a nápomocná, po domluvě vás mohou pustit na “kukandu” na UZ, pokud můžete, tak sestřičkám můžete pomoct s přebíráním žádanek atp od pacientů. Můžete se také podívat na průběh vyšetření.

Poděkování: Speciálně bych chtěla poděkovat Míše Žížalové, Adéle Bursíkové, Paní Teslíkové a její kolegyni. Jsou úžasné!

Upřímně, jsem tady hodně spokojená a vím, že jsme velká nemocnice a ne vždy to bude všude asi nejideálnější, ale u nás na následné péči je to opravdu skvělé a to hlavně v celkovém empatickém přístupu vůči pacientům, co jsem v předchozí nemocnici moc nezažila. Také jsou tu fajn benefity a nově máme velkou kavárnu hned, jak člověk vyleze z metra, a moc ráda si tam dám ranné kafíčko. Když jsem šla do Motola, měla jsem předtím rozmanitý pohled na to, každý mi říkal něco, a musím říct, že jsem ráda, že jsem si to sama zkusila. Jsem tu čtvrtým rokem a mám pocit, že s holkami jsme jak rodina a že si vždycky pomůžeme, když jedna potřebuje vyzvednout děti, nebo prostě když život nastaví situace, které neanticipujete - jsme koneckonců lidé a ten přístup u nás takový je. Jsem za ně ráda a snad o nás víš o malinko víc.

V rámci nemocnice je KDCH dlouhodobě brána jako jedno z nejpřátelštějších pracovišť co se týče kolektivu a jeho soudržnosti, v rámci kliniky se prolínají 2 úzce spolupúracující specializace - chirurgická a pediatrická, které poskytují jak vlastní chirurgickou léčbu, tak péči kolemoperační a intenzivní. Jde o specifické a v České republice unikátní pracoviště, co do specializace a skladby diagnóz, což přináší rozmanitost a zajímavost práce. A následně o to větší uspokojení. Určitě doporučuji se zajímat o možnost zapadnutí do tohoto kolektivu a najít zde novou pracovní a kariérní perspektivu.

Přestože studuji na LFHK v posledním ročníku, tak jsem se jela podívat na veletrh na LF v Plzni, kde jsem se potkala s panem doktorem Petrem W. (to příjmení za boha nenapíšu) a musím říct, že jsem byla moc překvapená, kolik věcí se člověk nejspíše dokáže v Motole naučit. Přestože jsem tam jela, abych se pobavila s plzeňskými nemocnicemi, konkrétně s FN, která tam nebyla, a bylo to docela i zklamání, jsem ráda, že jsem jela, protože po státnicích určitě bude Motol jedním ze tří míst, která zvážím.

I když nemohu hodnotit, jak se u nich pracuje, přišlo mi, že doktoři, který tam byli se mají dobře (i finančně :D), a hlavně, že se dokážou dostat k zajímavým případům a že jsou lidský. To samé šlo cítit z naší konverzace. Dávám tedy 100, protože věřím, že to je u vás fajn a snad brzy na shledanou.
Domi 

Jsem rád, že mohu tady, i dalším doktorům, sdělit, jak to u nás chodí a jakou jsem měl cestu. Celkově jsem začínal v ÚVN, kde to bylo fajn a vybavení také super. Nicméně potenciál pro růst a možnost se učit od pana doktora Bajačka byl fakt slabý, oproti tomu, co se nyní učím od pana doktora Tomeka. Finančně to vychází nastejno a není to v tom velký rozdíl, ale v Motolu mají opravdu bohaté bonusové programy, které se hodí, pokud člověk chce založit brzy rodinu nebo je aspoň trochu aktivnější.

Kolektiv této kliniky je velmi přátelský a nápomocný. Lékaři efektivně komunikují, mají zájem o výuku mediků - o její teoretickou i praktickou část, snaží se vzbudit u studentů zájem o obor i nabídnout důležitý mezioborový přesah. Během stáží jsem aktivně zapojována do chodu lůžkového oddělení, mám možnost navštěvovat akutní i chronické ambulance a očkovací centrum, či se účastnit přednášek a seminářů. Nikdy nemám pocit, že bych byla jako medik někomu na obtíž, můžu si svou praxi nastavovat dle svých preferencí, časových možností, dosavadních znalostí a dovedností. Stáže na této klinice vnímám jako jedny z nejpřínosnějších a nejpříjemnějších zároveň za celou dobu mého téměř šestiletého studia medicíny. 

Zázemí kliniky je ke studentům velmi přívětivé - vlastní uzamykatelná šatní skříňka, možnost ponechání pracovního oblečení/obuvi i přes noc do dalšího dne, dostatek míst u stolů a židlí (není nutné stát lékaři za zády či podpírat zeď na chodbě :)), přístup do plně vybavené kuchyňky...

Jako jediné, zato velké negativum vnímám postoj vedení nemocnice ke stravování mediků. Medici mají vstup do zaměstnanecké jídelny povolen až od 13:00, před 13:00 je jim vstup do jídelny zakázán, tento zákaz je vymáhán. Toto mi při praktické výuce přijde velmi nekomfortní, jelikož by bylo z hlediska celé organizace praxe lepší, kdyby studenti mohli chodit na oběd zároveň s lékaři z daného oddělení (studenti pak nemusí bezprizorně čekat na oddělení, až se lékař vrátí z obědu a praxe bude pokračovat, nebo poté opět přerušovat nebo zkracovat svou praxi odchodem na oběd ve 13:00, když je oddělení/ambulance opět v provozu). Největší komplikace toto z mého pohledu působilo na praktické stáži z chirurgie, kde byly od studentů vyžadovány asistence u výkonů, nicméně obědová pauza v operačním programu byla nastavena tak, že studenti nemohli využít jídelny a byli tak ponecháni bez plnohodnotného oběda při často náročném operačním programu trvajícím až do odpoledních hodin.

Byl jsem tu na letní praxi a upřímně jsem byl z toho extrémně nadšený a viděl jsem, že bych tu mohl být nyní v páťáku, šestáku a třeba i potom. Šel jsem na praxi s tím, že kromě "podrážky" se dostanu k asistenci při operačním výkonu, získám znalosti o operačních technikách, ale realita byla jiná. Měl jsem tak akorát příležitost asistovat při nočních službách (protože noční nikdo nechtěl), kde jsem pomáhal při převazech a když měli doktor dobrý den, tak jsem pomáhal odstraňovat stehy (fakt super).

Sestřičky a ostatní byli milí, a nechci znít negativně, protože to je určitě pro mnoho lidí dobré místo. Ale očekával jsem více asi prostě víc při chirurgické praxi. 

V létě jsem zde strávila 3 týdny na povinné prázdninové praxi po 2. ročníku oboru Všeobecné lékařství. Byla jsem tu moc spokojená. I když jsem přišla s téměř nulovými schopnostmi a vědomostmi, sestry a porodní asistentky mě toho hodně naučily. Bylo mi umožněno jít se podívat na sály, viděla jsem menší i větší operace, dokonce i císařské řezy a všichni mi vše ochotně vysvětlovali. Ze začátku jsem si musela hodně říkat o práci, ale když jsem se konečně něco naučila, fungovala jsem jako samostatná jednotka. Velmi se mi líbilo, že se mnou hodně komunikovali, když nastala nějaká psychicky náročnější situace a všichni mi se vším vždy pomohli, když bylo potřeba. Nemohla jsem si vyzkoušet všechny výkony požadované od školy, ale to spíš kvůli nedostatku pacientů vhodných pro tyto výkony. Co se týče časových možností, všichni mi vyšli maximálně vstříc. Praxi nemám co vytknout (možná jen to, že byla neplacená, ale to je normální) a rozhodně můžu doporučit ostatním.