Skvělá stáž - byla zde přijemná atmosféra mezi lékaři, každý den se mi někdo věnoval jak na urgentu, tak na oddělení nebo v ambulancích. Neměla jsem ani jednou pocit, že někoho obtěžuju, když jsem se ptala nebo chtěla něco vidět. V jídelně výběr ze 3 jídel za 60 Kč, další možnosti za 80 a 100Kč. Ubytování úplně v pohodě na styl koleje 5-10 minut chůze od nemocnice. Celkové moc doporučuju. 

Stáž probíhala zejména na ortopedických sálech, kde jsem byl přítomen mnohým zákrokům.  Většina lékařů byla ochotná popisovat o co jde a byli zde pro mě. Nicméně rozpis asistenci meli dostatečně dopředu a k ničemu praktickému jsem tedy připuštěn nebyl, byť jsem mel zájem. Ambulance jsem navštívil také, zde se mi lékaři věnovali maximálně. 

Libereckou nemocnici jsem si vybral z důvodu dobrých ohlasů, co jsem slyšel. Bohužel mě to zklamalo. Nastoupil jsem na oddělení onkologické chirurgie, kde jsem si vyslechl od mladé sestry, že jako medici jsme dobří tak maximálně na stlaní postelí a že ani to nám nejde. Nulový zájem a arogance. Na oddělení byly asi 2 sestřičky, které nás s sebou brali k pacientům a nechávali nás si nějaké věci vyzkoušet. Když jsem se některých sester zeptal na otázku (např. jak se dávkuje inzulin u jednotlivých pacientů), dostala se mi odpověď, že až budu doktor, tak si to mám zjistit. Nakonec jsem vlastně chodil za pacienty se sestřičkami, které tam měli letní praxi po prvním ročníku na všeobecném ošetřovatelství, protože to byl jeden z mála lidí, co mě něco za ty dva týdny naučil (což je hrozné, protože by se mi asi neměly úplně věnovat primárně studentky, které tam jsou také pouze na praxi...) Věřím ,že jsem měl bohužel jen špatnou zkušenost s některýma sestřičkama, protože tato nemocnice se prezentuje jako velice studentfriendly, s čímž já bohužel po své dvoutýdenní praxi souhlasit nemůžu...

Stáž v Liberci byla moc příjemná, jak na soudním lékařství, tak na patologii se o nás všichni doktoři velmi starali. Na celé nemocnici se mi líbilo zapojení do multidisciplinárních týmů, kde jsme s patology navštívili i klinická pracoviště (konkrétně plicní, neurologie a ORL). Byla to velmi přínosná praxe a dozvěděl jsem se mnoho nových informací ke studiu a k budoucí práci lékaře. 

Chci ocenit ubytování a dobrou stravu. Co se oddělení psychiatrie týče, měl jsem rozhodně jiné očekávání, které vyplývalo z názvu programu "Lékařem nanečisto". Na oddělení na mě nebyli připraveni, primář mě náhodně přidělil první den doktorce, která mi dávala pohrdavým pohledem najevo, že ji obtěžuju, po obědě mi řekla, že mám jít za někým jiným, že musí pracovat. Nejvíc se mě ujala doktorka, která tam nastoupila po škole měsíc předtím. 

Moje praxe trvala celkem dva týdny. Medici mají dohromady jeden lékařský pokoj, od kterého jsme každý dostali klíč a kde jsme se mohli převléct. Každý taky na začátku dostane rozpis - jeden týden strávíte celý na lůžkovém oddělení. Tam to funguje tak, že si lékař vyšetří svoje pacienty a zbytek dne musí psát do počítače... a telefonovat. Což nebylo moc zábavné, ale taková ta práce zkrátka je. Druhý týden pak strávíte každý den někde jinde - urgent, kardiologie, plicní, JIP a gastro. To už bylo mnohem zábavnější. Nicméně pokud by měl někdo přání trávit více času na nějakém konkrétním oddělení, nemyslím si, že by to měl být problém.

V KNL jsem strávila dobrovolnou stáž na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Program "Lékařem nanečisto" obecně hodnotím velmi kladně, zařízená ubytovna i strava byla velmi příjemný bonus. Po příchodu jsem se nahlásila vedoucímu stáže, který mě na každý den přidělil k nějakému lékaři (mohla jsem si zvolit, zda chci být víc na sále nebo na oddělení). Lékaři byli velmi příjemní, snažili se mě věcem naučit a zároveň si spoustu věcí zkusit - intubace, laryngeální maska, medikace... Celkově tedy ARO v Liberci mohu doporučit, jediným mínusem byla absence šatny.

Měla jsem týdenní stáž lékařem nanečisto na oddělení Neurologie. Podle tohoto programu máte zdarma ubytování. Ubytovna byla super. Ale asi z plusu to bylo všechno. Nikoho nezajímá, že jste student na dobrovolní stáže. Snažila jsem se zapojit do všeho co tady je, ale někteří lékaři nebyli rádi, že mají prací navíc. Jeden den jsem byla na ambulanci EMG, kde lékaře víc zajímalo odkud jsem, než nějaké vysvětlení, co tady dělají. Celkový dojem - doporučuju navštívit a podívat se jak to funguje na oddělení, na kterém chcete pracovat. Možná je to jen moje osobní zkušenost, na tomhle oddělení a vy budete mít něco jiného.

Účelem praxe bylo seznámit se s prací sestry. Kolektiv na neurologii byl opravdu skvělý, paní staniční se mi s ostatními sestrami opravdu věnovala a zhruba po prvních dvou dnech, kdy mi vše nejprve ukázaly, mi už jenom dávali úkoly a nechaly mě v podstatě pracovat samotného. Pokud však bylo třeba, vždycky byla některá ze sester nablízku a stačilo se zeptat. Staniční sestra se mi také ty dva týdny snažila nějak ozvláštnit - posílala mě např. s pacienty na různá vyšetření (EEG, DSA…) nebo mi dokonce několikrát domluvila návštěvu neurochirurgického sálu - díky tomu všemu jsem mohl poznat neurologii z více úhlů.

Poděkování: Díky paní Buchvaldové (staniční sestře) a celkově kolektivu sester i ošetřovatelů, byla to moje první praxe a navzdory obavám byla skvělá :)

Praxi na interně v KNL hodnotím velmi přínosně, i když sama internu nechci dělat. První týden jsem byla na všeobecné interně, kde jsem vždy měla přidělené pacienty, u kterých jsem dělala vizity a dokumentaci. Poté se mi lékaři věnovali a vysvětlovali léčbu, výsledky vyšetření apod. Druhý týden jsem byla každý den jinde - kardio, gastro, plicní. Všude tam to bylo taky moc příjemné. Byla jsem u spousty zajímavých vyšetření, vše mi komentovali, mohla jsem ultrazvukovat. Také velmi oceňuji přístup pana primáře. 

Jako stážistka v posledním ročníku mohu říct, že jsem byla opravdu ohromena. Nabídnuty mi byly skvělé možnosti do všeho prohlídnout, a co víc, celý kolektiv i personalisté byli neuvěřitelně ochotní a přátelští, což z celé zkušenosti dělalo opravdu příjemný čas. Nemocnice sama o sobě drží vysokou úroveň služeb, což je něco, co v dnešní době není samozřejmostí. Jediným stinným bodem mého pobytu zde byl nedostatek času na učení, což občas znamenalo že jsme se musela učit na státnice jindy.