V PN Brno jsem na své první pracovní pozici v oboru po absolvování školy. Na oddělení pro léčbu návykových nemocí je náplň práce velmi zajímavá, máte poměrně pevně daný rozvrh na každý den - myslím, že je to fajn pro organizované osoby :) Nicméně na rozdíl od lékařů - psychiatrů nemáme své tzv. "kolečko", takže se po nějakém čase naše pozice na odděleních nemění, každý zůstává u toho, kam nastoupil. Není tedy možnost vyzkoušet si práci psychologa i na jiných odděleních. Množství práce tak není řekněme rovnoměrně rozděleno, každé oddělení má svá specifika a někde je náplň práce taková volnější, někde náročnější. To se u nás následně těžko spojuje s vyšetřeními, která dostáváme postupně všichni psychologové ve stejné míře nehledě na to, které oddělení je naše hlavní. Zde je ta nemilá část - jelikož je odd. (st.) 19 režimové a jelikož je tam rozvrh pevně daný, na vyšetření nezbývá mnoho času. Je to pak stresující a nevyhovující jak pro nás, tak pro lékaře, kteří žádanku zadali. Dobré je, že se díky vyšetřením alespoň na chvíli podíváme na jiná oddělení, jelikož žádanky dostáváme odtud, kde je to zrovna potřebné. Horší je, že se to bohužel nedá stíhat. Na mnohých jiných odděleních je možnost si svůj čas poskládat více podle sebe, nicméně jak jsem zmínila, každé oddělení má svá specifika. Finanční ohodnocení na mě bohužel nepůsobí přiměřeně k množství odváděné práce. Je ale stále třeba brát v potaz, že nemluvím o práci psychologa v PN Brno obecně - vztahuju to pouze k našemu konkrétnímu oddělení a k vlastním dojmům s ním spojenými. Když to shrnu, je potřeba si tam pečlivě nastavit vlastní hranice a pečovat o sebe, jinak tam člověk může poměrně rychle vyhořet.
Čeho, resp. koho si ale velmi cením, jsou kolegové - psychologové ze všech možných oddělení, se kterými tvoříme takovou silnou podpůrnou síť a vztahy tam panují povětšinou skvělé. S kolegy na jiných pozicích už jsou vztahy spíše různé.
Poděkování: Speciální poděkování bych zde ráda věnovala svému supervizorovi a kolegům - psychologům na oddělení 19 :)
