Pracovní zkušenost jako sanitářka byla pro mě velmi obohacující, protože jsem se mnoho naučila. Nicméně jsem měla určité neshody s ostatními sestrami, které se k pacientům nechovaly vždy přívětivě. Jako empatická osoba jsem tuto situaci vnímala velmi negativně a mělo to na mě špatný vliv. Chápu, že zdravotníci nemusí mít vždy dostatek času na pacienty, ale snažila jsem se najít čas vždy, když to bylo možné. Celkově jsem s kolektivem vycházela dobře, ale myslím si, že by se mohla zlepšit empatie vůči pacientům a věnovat jim více pozornosti.

Jinak i pro další můj typický pracovní den vypadal takto: Přišla jsem do práce v šest ráno a hned jsme se věnovali pacientům, starali jsme se o jejich hygienu – koupání, přebalování, příprava postelí. Poté jsme si dali snídani, následoval polodenní program, a pamatuji si, že každé tři hodiny jsme pacienty přebalovali a kontrolovali jejich moč a podobně. Práce nebyla jednoduchá, ale byla pro mě velmi naplňující, protože jsem měla možnost pomáhat.

Musím říct, že jsem v Privamedu pracovala jako všeobecná sestra a co se týče kolektivu, byl skvělý. Cítila jsem se vítaná a i když jsem pracovala na více místech a měla jsem pocit, že sedím na několika židlích, paní Čechurová byla vždy milá a projevovala soucit v situacích, kdy jsem potřebovala pomoc nebo poradit. Co se týče kompenzací, nebyla to žádná sláva, a myslela jsem si, že to bude všude stejné, ale nyní jsem nastoupila do FN v Plzni a je to o mnoho lepší.
Asi bych byla raději, kdyby byla naše práce více viditelná mezi lidmi. Celkově je naše PR otřesné a když jsme se snažili něco změnit, nebylo nám to umožněno. Na mě osobně působí ty vztahy mezi různými odděleními až příliš "zpolitizovaně". Jako škola je to dobrá a člověk se něco naučí, ale spíše to považuji za přechodnou zastávku.