Rakovina vaječníků: hormonální léčba po menopauze zvyšuje její riziko

Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Nová studie publikovaná v BMJ znovu otevírá dlouhodobě diskutované téma vztahu mezi menopauzální hormonální terapií (MHT) a rizikem karcinomu vaječníků. Menopauzální symptomy mohou významně snižovat kvalitu života a hormonální léčba představuje pro řadu žen efektivní řešení. Otázkou však zůstává, jakou cenu za tuto úlevu platíme z hlediska dlouhodobého onkologického rizika.

Studie ukazuje, že expozice menopauzální hormonální terapii je spojena se statisticky významným zvýšením incidence epiteliálního karcinomu vaječníků ve srovnání s ženami, které MHT nikdy neužívaly. Nejde tedy pouze o teoretickou biologickou úvahu o vlivu estrogenů a progestinů na ovariální tkáň, ale o asociaci podloženou populačními daty.

Riziko navíc není homogenní. Relativní riziko narůstá s délkou užívání terapie a liší se podle typu režimu – tedy zda se jedná o estrogenovou monoterapii, nebo kombinovanou estrogen-gestagenní léčbu. Typ a trvání expozice tak představují klíčové faktory při interpretaci individuálního rizika.

Důležitým zjištěním je také přetrvávání zvýšeného rizika i po ukončení léčby. Tento fakt naznačuje, že hormonální expozice může mít dlouhodobý biologický efekt na ovariální tkáň a že riziko není omezeno pouze na období aktivního užívání.

Ačkoli absolutní nárůst rizika na individuální úrovni zůstává relativně nízký, z populační perspektivy nelze tento efekt bagatelizovat. Vzhledem k široké prevalenci užívání menopauzální hormonální terapie může i malé relativní zvýšení rizika znamenat relevantní počet nových případů karcinomu vaječníků.

Rozhodování o indikaci menopauzální hormonální terapie by proto mělo být výsledkem strukturované individualizované analýzy rizika a přínosu. Do úvahy je třeba zahrnout rodinnou a osobní onkologickou anamnézu, genetickou predispozici, reprodukční faktory, komorbidity i plánovanou délku a typ expozice. Stejně jako je v klinické praxi běžné využívání validovaných kalkulátorů pro kardiovaskulární riziko, lze očekávat, že budoucnost rozhodování o hormonální terapii bude stát na robustních predikčních modelech onkologického rizika založených na populačních datech a moderních analytických nástrojích.