Dr. Lasso: Bakterie místo molekul - Věda se vrací k základům imunity
V medicíně jsme zvyklí nahlížet na alergii, astma a depresi jako na zcela odlišné diagnózy, které si žádají vlastní vyšetření, vlastní medikaci a vlastní léčebné algoritmy. Ale co když tyto stavy mají víc společného, než se na první pohled zdá? Rostoucí množství výzkumů totiž ukazuje na jednoho společného jmenovatele – chronický zánět. A to nás vede k možná nepříjemné otázce: neměli bychom místo hledání dalších molekul spíš oprášit trochu té hlíny?
Zánět, měřitelný například zvýšením hladin cytokinů a aktivací specifických buněk imunitního systému, je stále častěji popisován jako biologické pojítko mezi těmito třemi stavy. Vědecká komunita začíná chápat depresi nejen jako psychologický problém, ale jako neurozánětlivý syndrom, který se může rozvíjet paralelně s poruchami dýchacích cest a alergiemi. Jeden z klíčových mechanismů tohoto propojení se skrývá v tzv. Th17 imunitní dráze – tedy cestě aktivované specifickým typem T-lymfocytů, které hrají zásadní roli ve zprostředkování zánětlivých reakcí.
Z této biologické nitky se rozvíjí i hypotéza „Old Friends“. Její základní myšlenkou je, že jsme v průběhu evoluce spoléhali na neustálý kontakt s mikroorganismy, které pomáhaly „školit“ náš imunitní systém k toleranci a regulaci zánětu. Jenže moderní sterilní prostředí – zejména ve městech – tento kontakt téměř vyloučilo. A s tím přišel i nárůst imunologických i psychiatrických poruch.
Že to není jen teorie, dokazuje i finský experimentální program, který probíhal mezi lety 2008 až 2018. Finské školky a školy upravily svá prostředí tak, aby děti byly pravidelně vystaveny mikroorganismům – používaly se například přírodní půdní substráty nebo lesní vegetace přímo ve školních areálech. Výsledky byly dramatické: 50% pokles hospitalizací kvůli astmatu a podobný pokles výskytu potravinových alergií. A i když o dopadech na psychiku zatím nemáme přesná data, propojení s depresí je více než pravděpodobné.
Jak konkrétně se zánět promítá do psychiky? Výzkumy ukazují, že při aktivaci imunitní odpovědi dochází ke změnám v tzv. saliční síti mozku – oblasti, která rozhoduje o tom, jaké podněty a emoce mají prioritu pro naši reakci. Pokud je tato síť přetížena zánětem, mozek reaguje na stres přehnaně, což může vést nejen k zhoršení astmatických symptomů, ale také k rozvoji depresivních stavů. Jinými slovy: pokud vás vaše imunita v dětství „nenaučila“ zvládat běžné podněty klidně, může vás to stát psychickou stabilitu v dospělosti.
A tak se vědecký svět pozvolna vrací k základům – k hlíně, k mikrobům, k diverzitě prostředí, ve kterém vyrůstáme. Možná nehledáme nový lék, ale znovuobjevujeme ten nejstarší, který tu byl dávno před molekulární biologií – mikrobiální pestrost, se kterou jsme jako druh evolučně počítali. Výzkumy pokračují a s nimi i naděje, že se jednou nebude deprese léčit jen antidepresivem a astma kortikoidy, ale třeba i lesní půdou ve školce.
