Dr. Lasso: Porod bez ruptury? Vědci tvrdí: “Dá se to spočítat.”
Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.
Poranění análního svěrače při vaginálním porodu stále patří mezi nejzávažnější, ale také nejméně systematicky řešené komplikace. Nejde přitom jen o akutní bolest, ale o zásah, který může významně ovlivnit kvalitu života – od inkontinence přes bolestivost při pohlavním styku až po narušení psychického zdraví. Ve Švédsku postihne taková komplikace až pět procent prvorodiček. Přesto v klinické praxi dosud chyběl nástroj, který by umožnil odhadnout riziko těchto poranění ještě před samotným porodem. Vědci z University of Gothenburg se to rozhodli změnit.
V nové studii, publikované v Journal of Clinical Epidemiology, se zaměřili na vývoj a validaci predikčního modelu, který by lékařům i rodičkám umožnil dopředu vyhodnotit riziko tzv. obstetrických poranění análního svěrače (OASI). Nešlo přitom o malý výzkumný vzorek – analýza zahrnovala data z 45 porodnic ve Švédsku a pokrývala období let 2009 až 2017. Celkem bylo analyzováno 600 000 porodů jednoplodových těhotenství, vedených vaginálně a v poloze záhlavím. Vznikly tři predikční modely, každý zaměřený na jeden z hlavních scénářů: první vaginální porod, druhý vaginální porod po předchozím císařském řezu a druhý vaginální porod u žen, které již jednou rodily přirozenou cestou.
Cílem výzkumníků bylo zjistit, jaké faktory nejvíce ovlivňují riziko závažného porodního poranění, a na základě toho vytvořit nástroj, který umožní personalizované a informované rozhodování. Do výpočtů byly zahrnuty proměnné jako hmotnost dítěte, věk a výška rodičky, použití vakuumextrakce, ale také anamnéza předchozích OASI. A výsledky byly víc než výmluvné.
Ukázalo se, že nejsilnějším prediktorem napříč všemi scénáři byla porodní hmotnost dítěte – čím těžší novorozenec, tím vyšší riziko ruptury. Zcela zásadní byl i fakt, zda žena v minulosti OASI prodělala – v takovém případě se riziko opakování zvyšovalo až desetinásobně. Významný vliv mělo i použití vakuumextraktoru, které se ukázalo být samostatným rizikovým faktorem bez ohledu na ostatní okolnosti.
Z hlediska přesnosti predikce byl nejspolehlivější model pro ženy, které rodily vaginálně podruhé, a to bez předchozího císařského řezu. Predikční schopnost tohoto modelu dosáhla hodnoty AUC 0,71, což je srovnatelné s nástroji běžně používanými v kardiologii nebo onkologii. To znamená, že se nejedná o teoretickou hříčku, ale o klinicky použitelný nástroj.
Model navíc neslouží jen k odhadu rizika, ale i ke sdílenému rozhodování. Pokud vyjde predikce nízká, je možné uklidnit zbytečné obavy. Pokud je riziko naopak vysoké, může být důvodem k úpravě porodní strategie – například volbě epiziotomie, změně porodní taktiky nebo zvažování císařského řezu. Zkrátka jde o chytrý nástroj, který má potenciál zredukovat zbytečné komplikace a zároveň respektovat rozhodnutí rodičky.
Zdroj: https://www.jclinepi.com/article/S0895-4356(25)00115-5/fulltext
