Dvě děti, diplom a cesta do Hamzovy léčebny

Od dětství mě fascinovalo lékařské prostředí. Časté pobyty v nemocnici mě přivedly k touze stát se lékařkou. Po gymnáziu jsem ale znejistěla. Milovala jsem sport, cestování a snila o rodině. Medicína mi připadala jako obor, který vyžaduje obrovské oběti – vztahy, volný čas i osobní život. Nakonec jsem se ale rozhodla medicíně dát šanci.

V pátém ročníku přišel COVID-19, který obrátil život nás všech naruby. Zrušené závody i výuka mě sice zaskočily, ale právě tehdy jsem potkala svého budoucího manžela. Brzy jsme čekali první dítě, což znamenalo skloubit těhotenství s náročným studiem a státnicemi. Během předstátnicové praxe jsem musela čelit nejen fyzické únavě, ale i hormonálním výkyvům. Rozhodla jsem se proto poslední ročník rozložit.

Šestinedělí jsem strávila přípravou na státnici z gynekologie – kojení a přebalování jsem střídala s učením. Mezi dětmi jsem nechtěla velký věkový rozdíl, a tak druhé těhotenství následovalo brzy poté. To znamenalo další výzvu: zvládnout státnice s jedním dítětem doma a druhým na cestě.

Po promoci jsem si potřebovala od medicíny na chvíli odpočinout a věnovat se dětem. Krátce jsem pracovala v plazma centru, ale tato práce mě nenaplňovala. Poté jsem nastoupila na internu s příslibem zkráceného úvazku, což mělo umožnit lepší skloubení práce a rodiny. Realita však byla jiná – dlouhé směny a pocit vyčerpání mě vedly k rozhodnutí odejít.

Během hledání nového místa jsem absolvovala pohovor v Hamzově léčebně. Už během pohovoru jsem cítila podporu a pochopení pro mou situaci jako matky dvou malých dětí. Nabídli mi skutečně zkrácený úvazek a náborový příspěvek, díky kterému jsme mohli pořídit druhé auto pro snadnější dojíždění. Nabídku bytu jsem nevyužila, protože máme vlastní dům.

Spinální jednotka se stala mým druhým domovem. Oceňuji zdejší přístup k pacientům – mám dostatek času na jejich péči a mohu se věnovat i složitým případům napříč různými obory. Dlouhodobý kontakt s pacienty mi umožňuje budovat vztahy, což je někdy emocionálně náročné, ale zároveň velmi naplňující. 

Dnes mohu říci, že jsem našla rovnováhu mezi profesním a osobním životem. Práce v Hamzově léčebně mi umožňuje být nejen lékařkou, ale také mámou a sportovkyní. I když je někdy obtížné vše zvládnout, cítím smysl v tom, co dělám – pomáhat lidem se znovu posadit, postavit a udělat krok, jak zní motto této léčebny.

Po půl roce zaměstnání jsem si sama navýšila úvazek na plný. Důvod byl prostý, protože mě to tady baví a naplňuje, děti ve školce vše zvládají a pořád mám odpoledne téměř půl dne na rodinu i trénink, když končím ve tři. To vše je možné i proto, že jsme na spinálce sehraný tým. Člověk se tu cítí vítaný, našla jsem si přátele, kteří mi zejména na začátku byli obrovskou oporou.

Jsem zapsaná do specializačního vzdělávání v oboru rehabilitační a fyzikální medicína (RFM) se základním interním kmenem. Léčebna má akreditaci na RFM, ale praxe v základním kmeni absolvuji v blízké krajské nemocnici. Nyní mám domluveny 2 měsíce praxe na interním oddělení  a na podzim 2 měsíce na chirurgii.

Hamzova léčebna není jen pracovištěm – je to místo s lidským přístupem, které mi umožnilo najít své profesní i osobní spokojenost.

Autor textu: MUDr. Lucie Vašíček Kratochvílová