Dr. Lasso: Středověká evidence-based praxe - neurochirurgie ve 13. století?

Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Když se řekne středověká medicína, většina z nás si vybaví obraz temného období: krevní pijavice, amputace bez umrtvení, šarlatáni a zoufalé pokusy o léčbu, které končily spíš tragédií než uzdravením. Jenže realita může být mnohem složitější - a překvapivě moderní.

Nový výzkum archeologů z University of Cambridge a University of Dundee ukazuje, že středověká Evropa možná nebyla v lékařství tak „barbarská“, jak jsme si dlouho mysleli. Analýza lebek z hřbitova v anglickém Northamptonu odhalila stopy pokročilých neurochirurgických zákroků, které svou precizností připomínají současnou praxi.

Jak výzkum probíhal?

Vědci analyzovali tři lidské lebky datované do období 10. až 13. století. Využili k tomu moderní technologie - CT skenování, 3D modelování a mikroskopickou analýzu kostí. Právě díky těmto nástrojům se podařilo rozpoznat, že na lebkách byly provedeny řízené chirurgické trepanace - tedy otevření lebky za účelem léčby například po poranění hlavy.

To, co nejvíce zaujalo odborníky, byla nejen samotná technika provedení, ale i známky hojení na kostech. Ty totiž naznačují, že pacienti tyto zákroky pravděpodobně přežili - a možná žili ještě měsíce po operaci.

Co z toho plyne?

Studie ukazuje, že chirurgické zákroky na hlavě nebyly ve středověku výjimkou. Vše nasvědčuje tomu, že trepanace byla běžně využívanou léčebnou metodou - a rozhodně nešlo o náhodné zásahy bez rozmyslu. Jedna z analyzovaných lebek dokonce vykazuje známky mimořádně precizního vyhloubení otvoru, které je srovnatelné s moderní neurochirurgií.

Závěr je jednoznačný: léčba nebyla založená na formálním vzdělání, jak ji známe dnes, ale spíše na praktické zkušenosti předávané mezi generacemi. A přesto - nebo právě proto - mohla být pozoruhodně úspěšná.

Středověká neurochirurgie tak možná nebyla jen zoufalým pokusem o přežití, ale skutečnou, promyšlenou a funkční lékařskou praxí.