Imunitní buňky jako stavební dělníci. Stačí je „zapnout“ proudem

Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Makrofágy, často označované jako „vojáci první linie“ našeho imunitního systému, mají v těle obvykle za úkol rychle rozpoznat hrozbu a zahájit zánětlivou reakci. Jsou to efektivní ničitelské stroje, které se nezastaví před ničím, pokud jde o likvidaci patogenů nebo poškozených buněk. Jenže tato neúprosná aktivita s sebou nese i vedlejší škody. Co kdybychom ale mohli jejich chování přepnout? Udělat z nich místo bojovníků spíše regenerativní inženýry?

To, co zní jako science fiction, se právě teď dostává na hranici vědecké reality. Nový výzkum totiž ukazuje, že pomocí slabého elektrického proudu lze přesměrovat funkci makrofágů tak, aby zánětlivou odpověď nahradili opravným procesem. Z původního fenotypu M1, který je typický pro akutní zánět, se dají přesunout na typ M2, který je orientovaný na obnovu tkání. Jinými slovy stejná buňka, jiné chování, stačí ji jen „přepnout“.

Mechanismus je fascinující. Elektrická stimulace snižuje produkci prozánětlivých cytokinů, jako je TNF-α nebo IL-6, které jsou klíčové při spuštění a udržení zánětlivého prostředí. Zároveň dochází k aktivaci genů spojených s regenerací, například VEGF, které podporují růst nových krevních cév. A to není všechno, stimulované makrofágy navíc zvyšují svou schopnost přitahovat mesenchymální kmenové buňky na místo poškození. Ty pak mohou podpořit obnovu extracelulární matrix a urychlit proces hojení.

Zásadní je také skutečnost, že celý tento přístup je relativně nenáročný z hlediska technologie. Nepotřebujeme složité biologické léčby, ani genetické inženýrství. Stačí správně zacílený elektrický stimul a tělo si začne pomáhat samo. Bioelektrická modulace imunitní odpovědi tak může nabídnout dostupné a bezpečné řešení pro chronické záněty, nehojící se rány nebo stavy, kde klasická farmakoterapie selhává či přináší nežádoucí účinky.

Zatím se tato metoda testovala in vitro, tedy na lidských buňkách v laboratorních podmínkách. Klinická aplikace je ještě vzdálená, ale princip je jasný a robustní. To otevírá cestu k vývoji zařízení, která by mohla elektricky stimulovat specifické oblasti tkáně a řídit lokální imunitní odpověď bez systémových vedlejších efektů.